Městský soud v Praze v řízení vedeném pod spis. zn. 14 A 101/2021 rozhodl o správní žalobě podané dne 21. 4. 2021 spolkem Klimatická žaloba ČR proti Vládě České republiky a ministerstvům dopravy, průmyslu a obchodu, zemědělství a životního prostředí, kterou se žalobce domáhal (i) určení, že se žalovaní (Vláda České republiky a jednotlivá ministerstva) dopouštějí nezákonných zásahů do veřejných subjektivních práv žalobců (zejména práva na život, na ochranu zdraví, na přiměřené životní prostředí, ale i vlastnického práva, práva podnikat atd.) a (ii) uložení povinnosti žalovaným nepokračovat (respektive zákazu pokračovat) v porušování veřejných subjektivních práv žalobců. Na straně žalobců vystupovaly i fyzické osoby (zemědělci a lesníci), podle nichž ohrožují následky zvyšování emisí jejich právo na podnikání a soukromý majetek. Na straně žalobců byla rovněž obec Svatý Jan pod Skalou, podle které v důsledku klimatické změny byla tato obec poškozena povodněmi i suchem a utrpěly obecní zásoby vody i lesy v okolí.
Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí konstatoval, že kroky, které Česká republika podniká ve snižování emisí a zmírňování klimatické změny, nejsou dostatečné. Podle názoru soudu, tak Česká republika porušuje práva občanů a neplní cíle, které vychází z mezinárodních dohod. Klimatické závazky České republiky vycházejí především z Pařížské dohody a v budoucnu by se opatření v této oblasti měla řídit evropskou strategií Fit for 55, která usiluje o snížení celounijních uhlíkových emisí o 55 % do roku 2030. Česká republika v rámci řízení upozornila, že z Pařížské dohody nevyplývají žádné konkrétní postihy a že plnění strategie Fit for 55 je v průběhu.
V rámci řízení byly rozporovány správnost a metodika některých vědeckých studií, které žalobci u soudu předložili. Rovněž tak vznikla odborná diskuse, zda byl vhodně zvolen typ žaloby.
Podle Městského soudu v Praze plán opatření obsažený v politice ochrany klimatu není dostatečný a stát je povinen (s odkazem na Pařížskou dohodu) omezovat emise skleníkových plynů tak, aby do roku 2030 docílil jejich 50% snížení ve srovnání s rokem 1990, což se se podle soudu nyní neděje. Podle názoru soudu musí mít stát také plán přesných mitigačních opatření směřujících k redukci emisí.
Česká republika podle Městského soudu v Praze vykonává dostatečně adaptační opatření, tedy přípravy na změny klimatu, a v tomto bodu byla žaloba zamítnuta.
Pařížská dohoda je celosvětovou dohodou o změně klimatu. Byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v prosinci 2015. Dohoda představuje akční plán zaměřený na snížení globálního oteplování na úroveň nižší než 2°C. Provádí ustanovení Úmluvy a po roce 2020 má nahradit dosud platný Kjótský protokol.
Fit for 55 je balíček legislativních návrhů Evropské komise, které mají vést k 55% snížení evropských emisí skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Tento cíl je mezikrokem k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, ke kterému se Evropská unie právně zavázala.
Soudní řízení za účelem stanovení povinnosti státu přijmout dostatečná opatření ke snižování emisí skleníkových plynů je velmi aktuálním právním tématem dotýkajícím se v širších souvislostech i průmyslu a obchodu. Samotné zdůvodnění závěrečného žalobního návrhu zdůrazňuje, že "soud nemůže žalovaným uložit povinnost provést konkrétní kroky a zvolit konkrétní řešení problému (…) Na druhou stranu dle § 87 odst. 2 s. ř. s. správní soudy mohou určit, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li tento zásah, mohou zakázat správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval". A právě takového výroku se žalobce v projednávané věci domáhal.
Vývoj a průběh klimatických sporů je zajímavé analyzovat nejenom kvůli rozsáhlé právní argumentaci, ale zejména i s ohledem na objevující se strategii ekologických aktivistů ovlivnit prostřednictvím klimatických žalob chování subjektů v oblasti průmyslu a obchodu (prostřednictvím uplatňování nároků na náhradu újmy).