Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku sp. zn. 9 As 139/2020 zabýval právní otázkou, zda koupě akcií či závodu může představovat veřejnou zakázku na dodávky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., zákona o zadávání veřejných zakázek, v platném znění („ZZVZ“). Uvedené ustanovení stanoví, že „veřejnou zakázkou na dodávky je veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat nebo ovladatelných přírodních sil, pokud nejsou součástí veřejné zakázky na stavební práce podle odstavce 3. Pořízením se rozumí zejména koupě, nájem nebo pacht“.
Podstatou soudního sporu byla otázka, zda zákonodárce při přijetí § 14 odst. 1 ZZVZ správným způsobem transponoval článek 2 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 201/24/EU, o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES („Směrnice“). Zatímco český zákonodárce v definici veřejné zakázky používá pojmy „věc, zvíře a ovladatelná přírodní síla“, Směrnice používá pouze pojem „výrobek“.
Podle Nejvyššího správního soudu je nezbytné § 14 odst. 1 ZZVZ vykládat v tom smyslu, že ZZVZ za předmět dodávek označuje věci, zvířata a ovladatelné přírodní síly, s tím, že „vhledem k tomu, že univerzální definici věci v právním smyslu obsahuje občanský zákoník je třeba vyjít z jeho § 489, podle kterého je věcí vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. (…) Vzhledem k tomu, že jak závod, tak akcie jsou věcmi ve smyslu § 489 občanského zákoníku (o čemž není v nynější věci sporu) a zákon o zadávání veřejných zakázek neobsahuje ustanovení, které by nabytí a převod těchto věcí vyjímalo ze své působnosti, nelze dospět k jinému závěru, než že se v nynější věci jednalo o veřejné zakázky na dodávky (…)“.
Nejvyšší správní soud dále doplnil, že změny právního stavu lze dosáhnout pouze prostřednictvím novely ZZVZ. Ministerstvo pro místní rozvoj již v průběhu soudního sporu navrhovalo doplnění § 14 odst. 1 ZZVZ o větu „pro účely věty první se za věc nepovažuje cenný papír, obchodní závod nebo podíl v obchodní korporaci“.