Jaké jsou znaky účelové komunikace? Co znamená pojem „nutná komunikační potřeba“? Musí případná alternativní cesta zajišťující přístup k nemovité věci již reálně existovat nebo postačuje možnost v budoucnu jiný přístup k předmětným nemovitostem zřídit? Jaké jsou důsledky situace, kdy se nutná komunikační potřeba vztahuje pouze k jedné nemovité věci? Je rozhodnutí o zdržení se užívání účelové komunikace v pravomoci soudu nebo jde o rozhodnutí v pravomoci správních orgánů? Právě tyto otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v usnesení sp. zn. 22 Cdo 609/2024, ze dne 8. 10. 2024.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky je podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku jako účelové komunikace mimo jiné existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům. Aby nebyl znak nutné komunikační potřeby naplněn, musí alternativní cesta již reálně existovat, nepostačuje možnost v budoucnu jiný přístup k předmětným nemovitostem zřídit, nelze spravedlivě požadovat ani využívání cesty, která není po většinu roku sjízdná. Obslužnost po alternativní komunikaci může vyloučit i potřeba úpravy zpřístupňované nemovitosti, pokud však takové úpravy budou nepoměrně nákladnější než zátěž, kterou pro vlastníka sporné cesty představuje omezení jeho vlastnického práva.
Nutná komunikační potřeba je jedním z nezbytných znaků účelové komunikace. Připustil-li vlastník cesty její užívání neomezenému (a z jeho pohledu neurčitému) okruhu osob, postačí, pokud se nutná komunikační potřeba vztahuje třeba i jen k jediné nemovitosti. Pokud pozemek nebo jeho část splňuje všechny znaky účelové komunikace včetně nutné komunikační potřeby byť i jen k jediné nemovitosti, pak je určen k veřejnému užívání. Takovou pozemní komunikaci smí proto užívat veřejnost, tedy i jiné osoby než vlastník nebo uživatel nemovitosti, se kterou je nutná komunikační potřeba spojena (není-li veřejný přístup silničním správním úřadem omezen nebo upraven jinak). Jinak řečeno, povinnost zdržet se užívání pozemku, který je veřejnou účelovou komunikací, nemůže být soudem uložena žádné osobě. Rozhodnutí o zdržení se užívání účelové komunikace v pravomoci soudu ani není, neboť obecné užívání pozemních komunikací není institutem soukromého práva, neopírá se o občanskoprávní předpisy, ale jde o veřejnoprávní oprávnění, o kterém rozhoduje správní orgán. Soud proto v řízení o zdržení se užívání pozemku nezkoumá, zda je takové veřejnoprávní oprávnění vykonáváno řádně, tedy zda je veřejná účelová komunikace užívána obvyklým způsobem a k určenému účelu.