Jaké jsou podmínky dlužnické solidarity ovládajících osob jednajících ve shodě? Proti které z ovládajících osob může oprávněná osoba požadovat plnění nebo jeho libovolnou část? Musí nárok uplatnit proti všem osobám jednajícím ve shodě? Právě tyto otázky adresoval Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 1605/2023, ze dne 21. 5. 2024.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky, ukládá-li zákon ovládající osobě nějakou povinnost plynoucí z jejího statusu ovládající osoby, plní tuto povinnost osoby jednající ve shodě, jež jsou považovány za ovládající osobu podle domněnky v § 75 odst. 3 z. o. k., jedna za všechny a všechny za jednu ve smyslu § 1872 odst. 1 o. z. Oprávněná osoba může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech osobách jednajících ve shodě, jen na některých, nebo na kterékoli z nich. Stejně tak nemusí podat žalobu o nahrazení projevu vůle k odkoupení podílu současně proti všem solidárně zavázaným osobám, ale i jen proti jedné (či několika) z nich, přičemž pohledávku proti ostatním může uplatnit i později samostatnou žalobou.
Jinak řečeno, dlužnická solidarita osob jednajících ve shodě založená ustanovením § 78 odst. 1 z. o. k. nastupuje ze zákona a k jejímu vzniku není třeba rozhodnutí soudu.
Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že měla-li žalobkyně za to, že jsou splněny všechny podmínky pro aplikaci § 89 z. o. k., byla oprávněna svůj nárok uplatnit pouze proti žalovanému, přestože žalovaný ve společnosti disponuje toliko s podílem ve výši 30 % a za ovládající osobu je považován až spolu s dalším společníkem společnosti. Závěr odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně musí směřovat žalobu podle § 89 z. o. k. vůči oběma osobám jednajícím ve shodě, jež jsou společně osobami ovládajícími, tudíž není správný.