Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") se v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 706/2022, ze dne 17. 5. 2022 vyjádřil k otázce, kdo je pasivně věcně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení, pokud je na bankovní účet přesunuta bez právního důvodu určitá finanční částka, která je následně rovněž bez právního důvodu z tohoto účtu přesunuta na bankovní účet třetí osoby.
V případě posuzovaném Nejvyšším soudem se žalovaná měla na úkor žalobce bezdůvodně obohatit v důsledku toho, že si ponechala finanční částku, která na její bankovní účet byla přesunuta od původního adresáta tohoto plnění.
Nejvyšší soud nejprve shrnul závěry konstantní judikatury Nejvyššího soudu o tom, že finanční prostředky uložené na bankovním účtu jsou majetkem peněžního ústavu, kdy osoba, pro kterou je účet veden, má pouze pohledávku za takovým peněžním ústavem.
Pokud se žalobce domáhá vydání bezdůvodného obohacení po žalované (jako po třetí osobě, na kterou byla finanční částka převedena od původního adresáta plnění) poté bude zpravidla nutné uzavřít, že vůči konečnému příjemci může nárok z bezdůvodného obohacení uplatnit jen majitel úču, ne osoba, jejíž finance byly na tento účet uloženy (žalobce v tomto případě není vlastníkem peněz, vlastníkem peněz je banka, ovšem žalobce nemá ani oprávnění vůči bance). Žalobce tedy pohledávkou disponuje pouze vůči tomu, komu peníze převedl, a ne vůči třetí osobě, na kterou byla částka postoupena.
Podle Nejvyššího soudu povinnost vydat bezdůvodné obohacení dopadá na (původního) adresáta plnění, a ne na osobu, která takové plnění má aktuálně v dispozici (povinnost jej vydat nepřechází, jelikož závazkový vztah z bezdůvodného obohacení se vytváří mezi obohaceným a tím, na jehož úkor obohacení vzniklo).
Pro daný případ tedy platí, že i když původní adresát plnění převedl následně finanční částku na žalovanou, nadále zůstává sám povinným z vydání bezdůvodného obohacení (povinnost jej vydat na žalovanou nepřešla), a proto žalovaná není pasivně věcně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení.