Nejvyšší soud: Při posuzování dobré víry obce jako držitele pozemků lze přihlédnout i k tomu, zda disponuje odborným aparátem, který je vzhledem k daným poměrům schopen zjišťovat držební poměry; přitom nelze zcela odhlédnout od reálných možností daných personálním vybavením a velikostí a významem pozemků

Jaké okolnosti a skutečnosti mají být zohledněny při posuzování dobré víry obce jako držitele pozemků v případech odchylky držby od skutečného průběhu vlastnické hranice? Je dobrá víra obce posuzována podle stejných pravidel jako u jiného držitele pozemků? Jakou roli hraje velikost obce a skutečnost, že obec disponuje odborným aparátem? Jaký význam mají reálné možnosti obce sledovat menší odchylky držby od vlastnického práva a reálné možnosti dané personálním vybavením a velikostí a významem pozemků? Právě tyto právní otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1615/2024, ze dne 23. 7. 2024.

Nejvyšší soud České republiky nejdříve zdůrazňuje usnesení sp. zn. 28 Cdo 2476/2020, podle kterého posouzení dobré víry obce jako veřejnoprávní korporace musí být podrobeno stejným pravidlům jako v případě jakéhokoliv jiného držitele, tedy vyžaduje se objektivní zohlednění všech relevantních okolností, za nichž mohla obec při zachování obvyklé opatrnosti předpokládat, že jí věc po právu patří.

Nelze ovšem zcela odhlédnout od toho, že požadavek na určitou úroveň právního vědomí a možnosti zjišťovat si relevantní skutečnosti v souvislosti s vykonávanou držbou může být uplatněn rozdílně (mírněji) u obce menší velikosti, a naopak za určitých okolností vyšším než obvyklým standardem u některých subjektů veřejného práva. Za takové subjekty veřejného práva lze považovat i statutární města. U statutárního města se předpokládá za pomoci odborného administrativního aparátu možnost kvalifikovaného zjišťování rozhodných skutečností o pozemcích spadajících do katastrálních území tvořících území města, o jejich vlastnících, historii dané lokality a předání zjištěných poznatků voleným představitelům města.

Při posuzování dobré víry obce lze tedy přihlédnout i k tomu, zda disponuje odborným aparátem, který je vzhledem k daným poměrům schopen zjišťovat držební poměry; přitom nelze zcela odhlédnout od reálných možností daných personálním vybavením a velikostí a významem pozemků. Jinak řečeno, je třeba zvážit, zda v konkrétních poměrech bylo možné po obci spravedlivě žádat, aby prostřednictvím kompetentních osob rozpoznala i menší odchylky držby od skutečného průběhu vlastnické hranice. Nelze tedy zcela vyloučit že okolnost, že držitelem je obec – město disponující odborným aparátem, způsobilým posuzovat vlastnictví a držbu nemovitostí, mu jako držiteli lze přičíst k tíži. Je však třeba přihlédnout k reálné možnosti obce sledovat menší odchylky držby od vlastnického práva a k dalším skutečnostem týkajícím se držby; jde jen o jednu okolnost významnou pro posouzení držby jako oprávněné.