Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 1803/2021, ze dne 23. 11. 2022 zabýval způsobem jednání právnické osoby založené (vzniklé) podle cizího práva, zejména otázkou, zda pro zjištění obsahu cizího práva stačí zjistit pouhý text právního předpisu nebo zda je nezbytné zjistit také informace o jeho výkladu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky ustanovení § 30 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je vystavěno na tzv. inkorporační zásadě, tedy na použití právního řádu, podle něhož právnická osoba vznikla. Inkorporační zásada vychází z teze, že právní řád, podle něhož právnická osoba vznikla (byla založena), jí přiznává právní osobnost a způsobilost k právním jednáním; tímto právním řádem (osobním statutem) se řídí nejen právní osobnost a způsobilost k právním jednáním, ale rovněž otázky (demonstrativně) vypočtené v § 30 odst. 1 větě druhé zákona o mezinárodním právu soukromém, tedy (mimo jiné) i kdo za právnickou osobu jako její statutární orgán jedná.
Kromě určení statutárního orgánu (tj. orgánu, který za právnickou osobu právně jedná) se podle osobního statutu posuzuje i způsob, jakým členové statutárního orgánu za právnickou osobu jednají (tj. zda každý člen samostatně, či více členů společně apod.), jakož i důsledky nedodržení stanoveného způsobu jednání.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky pro zjištění obsahu cizího práva nestačí zjistit pouhý text právního předpisu [či (pouhou) jeho část], ale také informace o jeho výkladu (např. odbornou komentářovou literaturu, judikaturu apod.).