Nejvyšší soud: Ustanovení o materiální publicitě zápisů ve veřejném seznamu chrání nejenom takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o existenci tohoto práva, ale i takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o (ne)existenci takových právních závad, které se do veřejného seznamu zapisují

Vztahuje se ochrana dobré víry podle principu materiální publicity zápisů ve veřejném seznamu jen na existenci práva (ochrana nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o existenci tohoto práva) nebo chrání rovněž nabyvatele, který své právo nabývá v důvěře o neexistenci právních závad? Právě tyto otázky řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2967/2023, ze dne 29. 4. 2024.

Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky chrání ustanovení o materiální publicitě zápisů ve veřejném seznamu nejenom takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o existenci tohoto práva u převodce (a to i v případě posouzení existence zástavního práva postupitele v souvislosti s postoupením pohledávky), ale i takového nabyvatele práva, který své právo nabývá v důvěře v zápis ve veřejném seznamu o (ne)existenci takových právních závad, které se do veřejného seznamu zapisují.

Pakliže tedy v době uzavření předmětné kupní smlouvy bylo sporné zástavní právo vymazáno z veřejného seznamu, a platilo tak, že se má za to, že neexistovalo (srov. § 980 odst. 2 o. z.), chránila případná dobrá víra ve správnost takového zápisu i nabyvatele vlastnického práva podle stavu zápisu ve veřejném seznamu ke dni podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí; jinak řečeno, dobrá víra nabyvatele vlastnického práva se vztahuje i ke skutečnosti, že zástavní právo ke dni podání návrhu na vklad do veřejného seznamu neexistovalo.