Lze zřídit nezbytnou cestu ve prospěch bytové či nebytové jednotky? Právě tuto otázku řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1373/2024, ze dne 28. 5. 2024.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky je bytová či nebytová jednotka v souladu s § 1159 o. z. nemovitou věcí, neboť ji zákon za nemovitou věc prohlašuje (§ 498 odst. 1 věta první o. z.), a už jen z tohoto důvodu je dána aktivní legitimace vlastníka bytové jednotky k podání žaloby na povolení nezbytné cesty podle § 1029 odst. 1 o. z. Nemá-li tato nemovitá věc zajištěno dostatečné spojení s veřejnou cestou, aby na ní bylo možno řádně hospodařit či ji jinak řádně užívat, aniž by byla dána některá z překážek povolení nezbytné cesty zakotvených v § 1032 o. z., soud má nezbytnou cestu povolit.
Žalobkyně byla v projednávané věci výlučnou vlastnicí nemovité věci, k níž žádala přístup. Povolením nezbytné cesty pak vzniknou práva a povinnosti pouze jí a žalované jakožto vlastnici služebných pozemků. Rozhodnutí se naopak nikterak nedotkne práv a povinností vlastníků ostatních bytových či nebytových jednotek. Nejvyšší soud České republiky jako dovolací soud tedy nesdílí závěr odvolacího soudu, že by případným povolením nezbytné cesty byli nepochybně dotčeni i další vlastníci jednotek v domě, pokud by jim měla být zřízena další (zcela stejná či částečně jiná) přístupová cesta.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud České republiky jako dovolací soud zdůrazňuje, že právo na povolení nezbytné cesty má vlastník nemovité věci i v případě, že ji sám neužívá, ale přenechává ji k užívání nájemci (k tomu
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5305/2017). Pro rozhodnutí o povolení nezbytné cesty proto není podstatné, že žalobkyně v předmětných jednotkách sama nebydlí.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že i vlastník bytové či nebytové jednotky může za podmínek stanovených v § 1029 a násl. žádat o povolení nezbytné cesty.