Je přípustné sjednat funkční období členů volených orgánů akciové společnosti jako časově neomezené? Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 27 Cdo 1915/2022, ze dne 17. 5. 2023. Ohledně možnosti sjednat si, že funkční období členů volených orgánů nebude časově omezeno, dosud nepanovala v právní praxi shoda. Nejvyšší soud tuto otázku vyřešil zcela jednoznačně.
Nejvyšší soud při posouzení této otázky vychází ze soukromoprávní zásady „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (čl. 2 odst. 3 věta první usnesení č. 2/1993 předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky). Za přiléhavý má i odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu, sp. zn. I ÚS 190/15, podle kterého platí, že pokud chtějí obecné soudy dovozovat zákaz soukromého jednání, který není výslovně stanoven zákony, musí pro takový závěr předložit velmi přesvědčivé argumenty, protože jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob.
K dispozitivnosti úpravy zákona o obchodních korporacích se z ustálené judikatury Nejvyššího soudu podává:
1) Obecně platí, že právní normy soukromého práva jsou zásadně dispozitivní. Jinak řečeno, strany se mohou při úpravě svých práv a povinností od právních norem soukromého práva odchýlit, jestliže to zákon nezakazuje.
2) Ustanovení § 1 odst. 2 části věty před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), pak vychází z toho, že takový zákaz bude výslovný. Výslovný zákaz určitého ujednání stran může být přímý i nepřímý.
3) V případě přímého zákazu zákon výslovně určuje, že se určité jednání zakazuje. Příkladem přímých výslovných zákazů je právě ustanovení § 1 odst. 2 část věty za středníkem o. z., jež zakazuje ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Povaha právní normy, od níž se taková ujednání odchylují (tj. zda jde o právní normu absolutně či relativně kogentní anebo o právní normu dispozitivní), přitom není významná. Jinak řečeno, ani od dispozitivní právní normy se strany nemohou odchýlit způsobem popsaným v § 1 odst. 2 části věty za středníkem o. z. Je-li však možno jakoukoliv odchylku od určité právní normy považovat (per se) za porušující dobré mravy, veřejný pořádek či právo upravující postavení osob, lze takovou právní normu kvalifikovat jako (absolutně) kogentní.
4) V případě nepřímého zákazu zákon odchylné ujednání stran reprobuje tím, že je prohlašuje za neplatné, případně za zdánlivé, či určuje, že se k němu nepřihlíží. Příkladem nepřímého výslovného zákazu je ustanovení § 580 o. z., podle něhož je neplatné (mimo jiné) právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. I v tomto případě platí, že zákon zakazuje každou odchylku od určité právní normy, která odporuje jejímu smyslu a účelu, byť by obecně nešlo o právní normu (absolutně) kogentní (tedy byť by jiné odchylky od právní normy byly možné). Brání-li však smysl a účel určité právní normy jakémukoliv odchylnému ujednání, půjde o právní normu (absolutně) kogentní.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5719/2016, a ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, uveřejněná pod čísly 152/2018 a 10/2019 Sb. rozh. obč.).
V souladu s uvedenými judikatorními závěry Nejvyšší soud nepochybuje o tom, že úprava délky funkčního období představenstva akciové společnosti obsažená v § 439 odst. 3 z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, je dispozitivní (srov. výslovnou dikci citovaného ustanovení).
Za situace, kdy – jak bylo výše řečeno – valná hromada může členy volených orgánů (které volí) odvolat z funkce kdykoliv, i bez udání důvodů, Nejvyšší soud neshledává žádný důvod, pro který by nemělo být možné ve stanovách ujednat, že funkční období členů volených orgánů je časově neomezené. Lze tedy uzavřít, že zásadně je možné ve stanovách akciové společnosti upravit funkční období členů volených orgánů jako časově neomezené [srovnej dále i usnesení ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 14 Cmo 129/2021, v němž Vrchní soud v Praze formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož stanovy akciové společnosti mohou upravit funkční období člena představenstva na dobu neurčitou (časově neomezenou)].