Udělení oprávnění k výkonu práva užít autorské architektonické dílo
Nakládání s výlučným majetkovým právem dílo užít se realizuje (s výjimkou v zákoně stanovených případů) zásadně smlouvou, kterou autor přenechává výkon absolutního majetkového práva dílo užít třetí osobě.
Právo autora užít architektonické autorské dílo je tzv. výlučným majetkovým právem. Autor architektonického autorského díla je oprávněn třetí osobě udělit oprávnění k výkonu tohoto práva (autorské dílo užít) prostřednictvím licence. Pokud však takové oprávnění třetí osobě poskytne, vzniká mu tím povinnost užití díla jinou osobou strpět. Na udělení oprávnění k výkonu architektonické autorské dílo užít je nezbytné aplikovat zákon č. 121/200 Sb., autorský zákon, v platném znění („Autorský zákon“), zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („Občanský zákoník“) a zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění („Stavební zákon“).
A. Smluvní licence
Obligatorní náležitostí licenční smlouvy je (vedle závazku přenechání oprávnění k výkonu práva dílo užít) vymezení (individualizace) díla. Licenční smlouva bude platně uzavřena i pokud jejím předmětem bude dílo, které v době uzavření smlouvy ještě neexistuje za předpokladu, že takové budoucí dílo bude dostatečně určitě vymezeno. Poslední podstatnou obsahovou náležitostí licenční smlouvy je ujednání o odměně za licenci, případně výslovné ujednání o tom, že je licence poskytnuta jako bezúplatná.
Nakládání s výlučným majetkovým právem dílo užít se realizuje (s výjimkou v zákoně stanovených případů) zásadně smlouvou, kterou autor přenechává výkon absolutního majetkového práva dílo užít třetí osobě. Ke konstitutivnímu převodu[1] majetkových autorských práv dochází tedy prostřednictvím uzavírání licenčních smluv. Subjekty takového licenčního závazkově právního vztahu jsou poskytovatel licence, kterým je autor díla[2] a nabyvatel licence. Od poskytnutí licence smlouvou je zapotřebí odlišit jen prostý souhlas autora s užitím architektonického díla (na základě jednostranného právního jednání).
Obligatorní náležitostí licenční smlouvy je (vedle závazku přenechání oprávnění k výkonu práva dílo užít) vymezení (individualizace) díla.[3] Licenční smlouva bude platně uzavřena i pokud jejím předmětem bude dílo, které v době uzavření smlouvy ještě neexistuje za předpokladu, že takové budoucí dílo bude dostatečně určitě vymezeno. Poslední podstatnou obsahovou náležitostí licenční smlouvy je ujednání o odměně za licenci, případně výslovné ujednání o tom, že je licence poskytnuta jako bezúplatná[4].
V návaznosti na vymezení způsobu užití je možné rozlišit (i) licenci neomezenou, která je udělena ke všem způsobům užití, které jsou v době uzavření smlouvy známy a (ii) licenci omezenou, kterou se stanoví konkrétní dovolený způsob užití. Licenci je možné omezit zejména co do množství, místa nebo času.
Mezi pravidelné obsahové náležitosti licenční smlouvy patří způsob užití díla, rozsah užití díla, čas užití díla, součinnost poskytovatele, ujednání o výhradnosti licence a ujednání o lhůtě, způsobu a místu platby licenční odměny.
V návaznosti na vymezení způsobu užití je možné rozlišit (i) licenci neomezenou, která je udělena ke všem způsobům užití, které jsou v době uzavření smlouvy známy[5] a (ii) licenci omezenou, kterou se stanoví konkrétní dovolený způsob užití. Licenci je možné omezit zejména co do množství, místa nebo času. Podle vyvratitelné právní domněnky je licence poskytnuta takovým způsobem užití a v takovém rozsahu, jak je to nutné k dosažení účelu smlouvy.
Občanský zákoník dále rozlišuje mezi licencí (i) výhradní a (ii) nevýhradní. Nabyvatel licence zpravidla požaduje licenci výhradní, která je spojena s povinností autora zdržet se výkonu práva dílo užít. Je-li licence sjednána jako výhradní, poskytovatel licence (autor) dále nemůže po dobu trvání licenčního závazku poskytnout licenci další třetí osobě. Občanský zákoník vyžaduje v případě sjednání výhradní licence písemnou formu. Licence je ze zákona zavazující. Nabyvatel licence je proto nejenom oprávněn, ale i povinen získané oprávnění využít. Zmíněná povinnost k využití licence může být však smluvními stranami vyloučena.
Podle vyvratitelné právní domněnky je licence poskytnuta takovým způsobem užití a v takovém rozsahu, jak je to nutné k dosažení účelu smlouvy.
Faktorem odlišujícím autorské licenční smlouvy od smluv, kterým se převádí vlastnické právo k věci, jsou zvláštní důvody pro odstoupení od smlouvy z důvodu změny přesvědčení autora[6] a odstoupení pro nečinnost[7]. Právo autora na odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení je limitováno několika kumulativními podmínkami: (i) dílo musí být dosud nezveřejněné, (ii) dílo neodpovídá autorovu přesvědčení, (iii) autorovy zájmy musely být nepříznivě dotčeny. Pokud se autor rozhodne svého práva z důvodu změny přesvědčení využít, nastávají účinky odstoupení až nahrazením škody nabyvateli licence nebo poskytnutím dostatečné jistoty. Nabyvatel licence má tedy jistotu, že škoda, kterou autor svým rozhodnutím od smlouvy odstoupit způsobí, bude nahrazena. S ohledem na vymezení výše uvedených kumulativních podmínek a zákonnou povinnost autora k náhradě škody se lze oprávněně domnívat, že uplatnění institutu odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení bude zcela výjimečnou záležitostí.
Občanský zákoník dále rozlišuje mezi licencí (i) výhradní a (ii) nevýhradní. Nabyvatel licence zpravidla požaduje licenci výhradní, která je spojena s povinností autora zdržet se výkonu práva dílo užít. Je-li licence sjednána jako výhradní, poskytovatel licence (autor) dále nemůže po dobu trvání licenčního závazku poskytnout licenci další třetí osobě.
Dalším ze zvláštních důvodů pro odstoupení od licenční smlouvy je odstoupení pro nečinnost nabyvatele licence (z důvodu, že nabyvatel licenci nevyužívá vůbec nebo ji nevyužívá dostatečně). Právo autora na odstoupení od smlouvy pro nečinnost nabyvatele licence vzniká při splnění následujících kumulativních podmínek: (i) jedná se o výhradní licenci, (ii) nabyvatel licenci nevyužívá nebo ji nevyužívá dostatečně, a tím jsou dotčeny autorovy oprávněné zájmy, (iii) nevyužívání licence není způsobeno autorem, (iv) autor nemůže od smlouvy odstoupit v průběhu prvních dvou let od poskytnutí licence a (v) autor musí nabyvatele licence vyzvat k dostatečnému využití licence v přiměřené lhůtě. Na rozdíl od odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora není upravena povinnost autora k náhradě škody. Autor je na základě ustanovení § 2380 Občanského zákoníku povinen k náhradě škody pouze tehdy, pokud jsou pro to dány důvody hodné zvláštního zřetele. V této souvislosti proto lze doporučit, aby bylo v licenční smlouvě mezi stranami výslovně sjednáno, že nabyvatel licence není povinen dílo užít. Odbornou literaturou je dovozováno, že „s ohledem na možnost zásahu do autorových osobnostních práv nelze § 2378 ObčZ smluvně omezit ani vyloučit“[8].
Vedle nabytí oprávnění k výkonu práva architektonické dílo užít je zásadní i oprávnění takové právo (respektive oprávnění k výkonu práva) převést (dále) na třetí osobu. Právní úprava licenční smlouvy je založena na zásadě, že o udělení oprávnění k užití architektonického díla rozhoduje autor takového díla, neboť mu svědčí autorské právo. Občanský zákoník rozlišuje dva instituty na licenční smlouvu navazující, které tuto zásadu odráží, a to (i) podlicenci a (ii) postoupení licence.
Občanský zákoník vyžaduje v případě sjednání výhradní licence písemnou formu. Licence je ze zákona zavazující. Nabyvatel licence je proto nejenom oprávněn, ale i povinen získané oprávnění využít. Zmíněná povinnost k využití licence může být však smluvními stranami vyloučena.
Ustanovení § 2363 Občanského zákoníku stanoví, že „nabyvatel je oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě“. Obsah podlicenční smlouvy navazuje na znění a obsah licenční smlouvy. Platí přitom, že nabyvatel licence je vždy limitován takovým rozsahem práv, který mu svědčí. Jinými slovy tedy platí, že nabyvatel licence nemůže na nabyvatele podlicence převést více práv, než kolik sám má. Pro úplnost, i podlicenční smlouvu lze rozšířit o oprávnění udělit dalším osobám podlicenci (v této souvislosti se hovoří o tzv. řetězení podlicence). Vedle toho Helena Chaloupková a Petr Holý upozorňují, že „kromě řetězení podlicencí lze mezi příslušnými účastníky smlouvy sjednat i možnost vícečetného poskytnutí licencí (větvení podlicencí), a to i v kombinaci s jejich řetězením“[9]. Nabytí oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít z titulu podlicenční smlouvy je závislé na existenci závazku z licenční smlouvy.[10] V této souvislosti lze proto doporučit, aby podlicenční smlouva výslovně upravovala následky zániku licence na trvání práv a povinností z podlicenční smlouvy.[11]
Ustanovení § 2364 Občanského zákoníku stanoví, že „nabyvatel může licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti jen se souhlasem poskytovatele. Souhlas vyžaduje písemnou formu“. Souhlas autora může být udělen i paušálně i pro libovolný počet postoupení.[12] Podstatou postoupení licence je změna v osobě nabyvatele, kdy do smluvního vztahu s poskytovatelem na místo původního nabyvatele vstoupí třetí osoba. Platí přitom, že postoupenou licencí nepřecházejí automaticky žádné povinnosti postupitele vzniklé v souvislosti s dosavadním užitím licence. Nedostatek souhlasu poskytovatele s postoupením smlouvy způsobuje neplatnost smlouvy podle ustanovení § 580 a násl. Občanského zákoníku. Stejně tak jako v případě podlicence pak platí, že nabyvatel může postoupit smlouvou maximálně jen ten rozsah práv, který mu svědčí (respektive méně).
B. Licence u architektonických děl
Vedle nabytí oprávnění k výkonu práva architektonické dílo užít je zásadní i oprávnění takové právo (respektive oprávnění k výkonu práva) převést (dále) na třetí osobu.
Architektonická tvorba se velmi často uskutečňuje na zakázku (prostřednictvím smlouvy o dílo), která sleduje hospodářské využití architektonického díla. Architektonická díla vytvořená na zakázku (works made for hire) podléhají stejné autorskoprávní ochraně jako díla vytvořená autorem bez zadání objednavatele. Charakteristickým znakem architektonických děl vytvořených na objednávku je omezení autora zakázkového díla ve výkonu svého absolutního majetkového práva dílo užít prostřednictvím účelu vyplývajícího ze smlouvy o dílo z důvodu zohlednění, že „tato architektonická díla byla vytvořena zpravidla z podnětu, na náklady a nebezpečí jiné strany nežli autora, přičemž druhá strana vložila prostředky a důvěru do cizí osoby (autorovy) tvůrčí činnosti, do cizích tvůrčích schopností a vůbec do vzniku cizího díla“.[13]
V případě výlučných majetkových autorských práv může licence vzniknout i na základě smlouvy o dílo. Na základě § 61 Autorského zákona svědčí objednateli vyvratitelná zákonná domněnka, že zhotovitel zakázkového díla (vykonávající svým jménem majetkové autorské právo), poskytl objednateli omezenou autorskoprávní licenci k užití architektonického díla. Rozsah (respektive omezení) licence vyplývá z účelu a rozsahu smlouvy o dílo a jedná se zpravidla o licenci k rozmnožování architektonického díla ve všech jeho podobách (v dalším zpracování či změnám architektonického díla), které jsou věcně nebo právně nezbytné k dosažení účelu smlouvy o dílo. Zákonné oprávnění objednatele k užití díla vytvořeného na objednávku je Autorským zákonem předpokládáno jako nevýhradní. Na rozdíl od obecné úpravy licenční smlouvy nepřebírá objednatel žádný závazek, že vytvořené dílo skutečně užije.
Právní úprava licenční smlouvy je založena na zásadě, že o udělení oprávnění k užití architektonického díla rozhoduje autor takového díla, neboť mu svědčí autorské právo. Občanský zákoník rozlišuje dva instituty na licenční smlouvu navazující, které tuto zásadu odráží, a to (i) podlicenci a (ii) postoupení licence.
V praxi běžně dochází k uzavírání smlouvy kombinující práva a povinnosti jednak smlouvy o dílo, jednak smlouvy licenční. Za účelem předejití možného sporu lze doporučit v rámci smluvního ujednání dostatečně specifikovat rozsah licence, případně rovněž i oprávnění poskytnout třetí osobě podlicenci, nebo oprávnění k postoupení licence. V opačném případě bude objednateli svědčit licence (právo na užití díla) pouze v takovém rozsahu, který je nezbytný[14] pro řádné užívání díla na objednávku.
C. Zákonná licence
Zákonnou licencí je dán zákonný souhlas s užitím autorského díla. Užití díla je v takovém případě oprávněné, ačkoli k užití daného díla neudělil souhlas jeho autor. Mezi zákonné licence vztahující se k architektonickému dílu patří: (i) propagace výstavy uměleckých děl a jeho prodeje, (ii) úřední licence (zejména užití díla v odůvodněné míře např. ve stavebním řízení), (iii) nepodstatné vedlejší užití díla, (iv) licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým (změna dokončené stavby) a (v) užití díla umístěného na veřejném prostranství.
Úřední licence
V případě výlučných majetkových autorských práv může licence vzniknout i na základě smlouvy o dílo. Na základě § 61 Autorského zákona svědčí objednateli vyvratitelná zákonná domněnka, že zhotovitel zakázkového díla (vykonávající svým jménem majetkové autorské právo), poskytl objednateli omezenou autorskoprávní licenci k užití architektonického díla.
Důvodem existence omezení autorského práva v podobě úřední licence je zejména ochrana veřejného zájmu[15]. Legální podmínkou uplatnění úřední licence je existence tzv. úředního účelu[16]. Pavla Sýkorová upozorňuje, že „výjimky z ochrany autorského práva ve veřejném zájmu nelze vykládat extenzivně proti zájmům ochrany architektonického díla. Při zvážení, zda se jedná o úřední dílo, je tedy žádoucí zjistit, je-li zde dán soukromý, nebo veřejný zájem na vyloučení z ochrany takového díla. Na tuto úřední licenci bude nejčastěji doléhat užití architektonického díla v podobě projektové dokumentace ve správním (územním nebo stavebním) řízení“[17].
Změna dokončené stavby
Zákonnou licencí je dán zákonný souhlas s užitím autorského díla. Užití díla je v takovém případě oprávněné, ačkoli k užití daného díla neudělil souhlas jeho autor. Mezi zákonné licence vztahující se k architektonickému dílu patří: (i) propagace výstavy uměleckých děl a jeho prodeje, (ii) úřední licence (zejména užití díla v odůvodněné míře např. ve stavebním řízení), (iii) nepodstatné vedlejší užití díla, (iv) licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým (změna dokončené stavby) a (v) užití díla umístěného na veřejném prostranství.
Zákonná licence ke změně dokončené stavby umožňuje vlastníkovi dokončené stavby provádět její změny[18] v míře nezbytně nutné, a to bez souhlasu či svolení autora architektonického díla. Pod nezbytně nutnými změnami si lze představit zpravidla změny, které jsou neodkladné, jako je např. oprava střechy nebo výměna oken domu nebo doplnění stavby o bezpečnostní ochranné prvky. Současně se musí jednat o takové změny, které nenaruší celkový vzhled stavby a koncept architektonického díla. S ohledem na neurčitost zákonného vymezení podmínek zákonné licence změny dokončené stavby lze doporučit, aby smlouva (zejména smlouva o dílo nebo licence) obsahovala ujednání o konkrétních změnách dokončené stavby, které obě smluvní strany považují za nezbytně nutné. Autorský zákon nerozlišuje mezi změnou exteriéru nebo interiéru stavby, proto není zcela zřejmé, zda se zákonná licence změny dokončené stavby vztahuje i na změnu interiéru.[19]
Svoboda panoramatu
Zákonná licence svobody panoramatu spočívá v tom, že autor díla jeho trvalým vystavením na veřejném prostranství souhlasí s tím, že bude veřejností užíváno. Současná podoba této zákonné licence umožňuje, aby si každý architektonické autorské dílo vyjádřené stavbou vyfotografoval, namaloval, či jinak zaznamenal, pokud je taková stavba trvale umístěna na veřejném prostranství (ulice, náměstí, parky atd.). Takto vytvořené autorské dílo (např. fotografii) může její autor i dále užít za předpokladu, že uvede jméno autora, název díla a jeho umístění. Zákonná licence svobody panoramatu nevztahuje na pořízení rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla a na rozšiřování nebo rozmnožování takového díla formou trojrozměrné rozmnoženiny.
_____________________________________
[1] Podstatou konstitutivního převodu není převod vlastnického práva k dílu. Autor pouze zřizuje právo dílo užít třetí osobě.
[2] Autorem díla může být podle § 5 Autorského zákona pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila. Vedle něj je licenci oprávněna poskytnout i osoba, která ze zákona vykonává majetková práva k dílu svým jménem a na svůj účet.
[3] Pokud je to možné, lze doporučit autorské dílo v licenční smlouvě nejenom dostatečně určitě popsat, ale i připojit jako přílohu k licenční smlouvě.
[4] Není-li ujednána výše odměny (respektive způsob jejího určení), je licenční smlouva platná, pokud z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez stanovení konkrétní výše odměny. V takovém případě zaplatí nabyvatel licence odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek.
[5] V této souvislosti nutno upozornit na existenci tzv. neznámého způsobu užití díla, což je forma užití, která není v době uzavření licenční smlouvy objektivně známa.
[6] Ustanovení § 2382 Občanského zákoníku.
[7] Ustanovení §2378 Občanského zákoníku.
[8] TRÁVNÍČEK, T. Je zákaz převoditelnosti majetkových autorských práv překážkou? Právní rozhledy 12/2016, 438s.
[9] CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. § 2363 [Podlicence]. In: CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Autorský zákon. 5. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 299.
[10] Obdobným způsobem jako je podnájemní vztah závislý na existenci nájemního vztahu.
[11] Obdobné závěry jsou seznatelné i z odborné právní literatury: „vzniká otázka, nakolik je spojena existence podlicence s vlastní licencí a zda může podlicenční vztah trvat i po ukončení vztahu licenčního. Domníváme se, že ztráta práva z licenční smlouvy vylučuje, aby nabyvatel mohl být tím, kdo toto právo dále poskytuje, a pokud by do vztahu nevstoupil poskytovatel (vlastník práva), pak by podlicenční smlouva zanikla pro nemožnost plnění na straně poskytovatele podlicence. V každém případě by bylo namístě, aby strany smlouvy na tuto okolnost ve smlouvě pamatovaly“ (MACEK, J. § 2363 [Podlicence]. In: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014).
[12] PRCHAL, P. Zakázková autorská díla z pohledu práva závazkového a autorského. Praha: Linde, 2013, s. 34.
[13] TELEC, I. Zakázková díla architektonická. Právní rozhledy. 2010, č. 19, s. 681-689.
[14] U architektonických děl platí, že součástí licence je i právo podlicence v takovém rozsahu, aby pořízení rozmnoženin mohlo být zhotoveno na podnět objednatele třetími osobami, jež jsou k tomu obvyklou hospodářskou praxí povolány. (Viz TELEC, I., TŮMA, P. § 61 [Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo]. In: TELEC, I., TŮMA,P. Autorský zákon. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 670).