Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 22/17 ze dne 2. 2. 2021 o ústavní stížnosti skupiny senátorů, kterou bylo, mimo jiné, navrhováno zrušení části novelizovaného ustanovení § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění ("ZOPK"), a to tak, že ústavní stížnost zamítl.
Skupina sedmnácti senátorů se ústavní stížností domáhala, zejména, zrušení části § 70 odst. 3 ZOPK ve znění novely provedené zákonem č. 225/2017 Sb. ("Novela"). Před přijetím Novely totiž bylo podle § 70 odst. 3 ZOPK možné, aby se občanská sdružení (tedy i různé ekologické spolky apod.) účastnila jakékoli správního řízení (tedy i řízení územního, stavebního, řízení o dodatečném povolení stavby apod.), pokud v takovém řízení mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Novelou však bylo příslušné ustanovení změněno tak, že nově se mohou občanská sdružení účastnit pouze těch řízení, která jsou vedena přímo podle ZOPK. Oprávnění občanských sdružení tak byla v tomto směru značně omezena.
Ústavní soud ve svém nálezu v reakci na ústavní stížnost uvedl, že novelizované znění § 70 odst. 3 ZOPK za protiústavní nepovažuje. Zdůraznil zejména, že občanská sdružení nemají žádný obecný nárok na to, aby jim stát musel přiznat právo účastenství v jakémkoli správním řízení. Ústavní soud dále zdůraznil, že ostatně všechny osoby (tedy nejen občanská sdružení) se mohou domáhat soudní ochrany v případech, že by došlo k zásahu do jejich práv a svobod; konkrétně stavební zákon (na který měla mít Novela dle znění ústavní stížnosti nejhorší dopady) navíc podle Ústavního soudu obsahuje dostatečnou a komplexní úpravu účastenství řízení k tomu, aby byla zajištěna ochrana práv (zejména práva vlastnického), která by mohla být územním nebo stavebním řízením přímo dotčena.
Konečně Ústavní soud na základě provedeného testu racionality také konstatoval, že v daném případě nelze shledat ani žádný tvrzený zásah do práva na příznivé životní prostředí. Procesní možnost uplatňování práva na příznivé životní prostředí ve správním řízení bylo totiž pouze zúžena, nikoli eliminována; navíc se občanská sdružení mohou i nadále účastnit řízení, ve kterých lze identifikovat možnost reálného a vážného dotčení ochrany přírody a krajiny (vedle řízení podle ZOPK se jedná o řízení podle zákona o EIA, zákona o integrované prevenci či vodního zákona).
Závěrem Ústavní soud uvedl, že obecně lze vyslovit premisu, že s rostoucím počtem účastníků řízení (tedy například i v podobě právě občanských sdružení) se prodlužuje délka správního řízení. Jakkoli si tedy lze podle Ústavního soudu představit i jiné způsoby, jak prodlužování správních řízení zabránit, Novela podle jeho názoru protiústavní není. Návrh na zrušení napadené části § 70 odst. 3 ZOPK byl proto zamítnut.