Rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020 se Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu zabýval výkladem ustanovení § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění upravující zvláštní atributy (vlastnosti) pohledávek způsobilých k započtení.
Uvedené ustanovení občanského zákoníku stanoví, že nezpůsobilou pohledávkou k započtení je pohledávka „nejistá“ nebo „neurčitá“. Nejvyšší soud obecné pojmy nejistoty a neurčitosti spojil s tzv. likviditou pohledávky a konstatoval, že „nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovatelného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky “.
Aby bylo možné pohledávku jednostranně započíst, musí být tato (k započtení použitá) pohledávka likvidní, tj. musí ji být možné co do základu i výše snadno prokázat (zjistit). Jinak řečeno, musí jít o pohledávku, o níž není rozumných pochyb.
Zdroj: Tisková zpráva Nejvyššího soudu dostupná na http://www.nsoud.cz/Judikatura